EUROPEAN SPACE EDUCATION RESOURCE OFFICE

A collaboration between ESA & national partners

Vzdělávací kancelář Evropské vesmírné agentury

Kosmos - inspirace etymologií

Je až neuvěřitelně poetické, že slovo kosmos původně označovalo šperk. Vesmír bychom tedy mohli chápat jako nádherný řád, velikou, uspořádanou a tím pádem i smysluplnou krásu. A na druhou stranu v některých špercích zase může být schováno něco málo z vesmírné harmonie.

Slovo kosmos (κόσμος) pochází z řečtiny a znamená „řád, pořádek, uspořádanost“.  Slovo má však více významů.
Sloveso kosmein znamenalo „vyřešit, připravit“, ale především „seřadit, uspořádat (vojska k boji), sešikovat (armádu)“; dále „ustavit“ (vládu nebo režim); „vyzdobit, zkrášlit, vybavit, obléci (užíváno zejména u žen)“.
Podstatné jméno kosmos mělo důležitý druhotný význam „ozdoba ženského oděvu, okrasa, šperk“. V neposlední řadě se však také používalo ve smyslu „vesmír, svět“.

 


Homér používá slovo kosmos právě ve významu ozdoby či šperku. Odtud přeneseně začalo označovat i ozdobenou nebo nalíčenou osobu, zejména ženu (což dává slovu kosmetika úplně nový rozměr). Později se význam rozšířil na všechno, co je uspořádané, upravené, řádné. Řecký filosof Pythagoras byl patrně první, kdo tímto výrazem označil „vesmír“, původně zřejmě ve smyslu „hvězdami poseté nebeské klenby“. Až později toto označení rozšířil na celý fyzický svět včetně Země. Vyjádřil tím své přesvědčení, že právě pozoruhodné uspořádání je charakteristické pro svět, v němž žijí lidé, na rozdíl od nerozlišeného prvotního chaosu, "temné propasti", kde se žádné tvary nevyskytují.

V pozdějším užití (například v Novém zákoně) znamená kosmos (viditelný) svět, případně vesmír. Ten se totiž ve starověkých představách vyznačuje právě uspořádáním, oddělením nebe a Země, dne a noci, pravidelností nebeských pohybů a podobně. Pro Řeky zahrnoval kosmos nejen lidi, ale také bohy. Slovo kosmos pak použili překladatelé Bible jako označení pro stvořený svět, "tento svět", oddělený od svého Stvořitele, který sám součástí kosmu není.

zdroj:

Rejzek, J., 2012: Český etymologický slovník. Praha.

Machek, V., 2010: Etymologický slovník jazyka českého. Praha.

www.dictionary.com

www.wikipedia.org